Bon Gelati – Dolomity únor 2013

_DSC2262Již loni jsem uvažoval, že bych rád vyjel na ledy na delší dobu než na víkend, nejlépe na měsíc (nereálné). Z měsíce se nakonec stal týden a z týdne prodloužený víkend. Největším problémem ale bylo sehnat dostatečně motivovaného parťáka, který by na vícedenní ledy jel. Mých ledových spolulezců kvapem ubývá – děti, hypotéky, práce, bouldering a další výmluvy, jak se vyhnout mrazivému utrpení. Teda aspoň někdo to tak vnímá, já ale rozhodně ne. Nakonec se ozval téměř zapomenutý downhillový borec Míra Jelínek, který díky dvouleté pauze v lezení, kdy mu odmontovávali a zase přimontovávali různé končetiny asi zapoměl, jaká to je radost pohybovat se po zmrzlé vodě. Zbývalo již jen vyřešit, kam vyrazíme. Již mě nebaví ty ranní sprinty pod ledy v Rakousku s očekáváním co bude volné a zda nám tak vyjdou naše plány. Na Renkfallech jsou navíc údajně podmínky letos nic moc a v Kanderstegu zatím také špatné.
Nějakou dobu mi ležel v knihovně průvodce na ledy v Jižním Tyrolsku a jelikož rád objevuji pro mě nové oblasti a nebojím se případného zklamání z nejistého výsledku, nápad byl na světě. Navíc jsem se na jednom blogu dozvěděl, že podmínky v Dolomitech jsou ideální, Míra byl pro a tak jsme vyrazili.
Jelikož jsme jeli sami dva v Multivanu, šlo spát komfortně v Mírově autě (moje tentokrát odpočívalo) vybaveném vším možným od polštářků a dek až po odpadkový koš. Nicméně už nám není dvacet, já byl trochu nachcípaný, a tak jsme raději zvolili alespoň na úvod spaní v penziónu.
Jako první jsme zvolili oblast Langetal ve Val Gardeně. Ráno na parkáči se potkáváme se dvěma Španěláky, kteří se také strojí na ledy. Nasazujeme lyže a vyrážíme podél běžkařských tras na obhlídku údolí s neurčitým plánem něco vylézt. Po stranách údolí obdivujeme místní klasiky i prásky, smekáme před loňským výkonem Lucky Hrozové Illuminati, který se třpytí v ranní slunci vysoko nad námi. Ostatně všechny ty ledy jsou nějak vysoko nad údolím….

Nástupy vypadají dlouhé...

Nástupy vypadají dlouhé…

Nakonec se nám nejvíce líbí Piovra – III 5+, 130m kráska na stinné straně údolí a ani ten nástup nevypadá tak hrozně.

Piovra

Piovra

Opak byl nakonec pravdou, ten sněhový žlab nám zabral 2,5 hod. Bylo to dost do kopce, navíc jsem se místy bál, aby to neujelo.

_DSC1999-2

Nástupy dlouhé nejen vypadají…

...ale už se blížíme.

…ale už se blížíme.

Nicméně lezení je parádní, trochu to teče, ale nějak nám to nevadí, víme že spíme v suchu. Užíváme si dvě a půl délky lezení a nýtových štandů, po který nakonec slaníme zpět k lyžím. Sjezd žlabem s těžkým baťohem, je trochu náročnější, nicméně zkušený sjezdař Míra mi alespoň razí stopu.

Piovra - první délka

Piovra – první délka

Další ráno potkáváme na parkáči opět španěláky a lámanou angličtinou se domlouváme co lezli a co mají v plánu. My vyrážíme na Missione Impossible III 5+/6 450m. Ta délka vypadá impozantně, nicméně máme v plánu lézt pouze první dvě tři délky, pak led výrazně lehkne a úplně ze shora je komplikovaný sestup. Nástup je naštěstí prošlapaný a tak nám nezabírá tolik času. Lezení první délky je nádherné, na sluníčku, to se na ledech často nestává a ani to moc neteče. Paráda.

Missione Impossible - první délka

Missione Impossible – první délka

Missione Impossible - druhá délka

Missione Impossible – druhá délka

Druhá délka po masívním sloupu mi ovšem dává co proto. Podzimní léčení boreliózy se podepsalo na mé vytrvalosti a několikrát sedám do šroubu. Hrozně mi natéká a chci to v půlce zabalit. Sedám, sundavám rukavice a udělám hodiny. Nakonec mi ale otrne, přijde mi, že bez rukavic by to šlo, a tak dolezu zbytek těžké délky bez rukavic. Pravda, místy se led trochu obarvil do červena, ale to není podstatné, hlavně, že už jsem téměř nahoře. Výlez ovšem trochu duní, pod ledem teče voda, to není ideální místo na štand. Několik metrů nad sebou jsem ovšem zahlédl nýtový štand a tak volám na Míru ať zruší a lezem pár metrů zároveň a spojili jsme tak druhou a třetí délku. Krásná cesta. Na parkáči se bavíme s našími novými jižními kamarády o podmínkách a jak se jim líbila Piovra, kterou dnes lezli. Děkují za prošláplý nástup.

Náš sponzor

Náš hvězný sponzor

Přejíždíme do druhé naplánované oblasti – Val Travenanzes u Cortiny. Při přejezdu obdivujeme panoramata zimních Dolomit, které jsou krásné i na skialpy. A i ta autoturistika má něco do sebe. Přespíme v autě a ráno nás vzbudí lomozící Taliáni, kteří se zřejmě podle obrovských tahačáků chystají na nějaký zimní bigwall. Nástup má zabrat dvě hodiny, bereme lyže a divíme se, proč všichni místní ledolezci zásadně chodí se sněžnicemi.

Travenanzestal

Travenanzestal

Jakmile se před námi vyloupne z lesa stěna ozdobená velkými ledy, jeden vedle druhého, vím, že to byla dobrá volba!

Z bigwallistů se nakonec vyklubali kempaři drytoolisti, kteří se usadili pod převislou stěnou u nástupu, kde začali vrtat nové mixové cesty a zároveň zde spali.

My jsme si s Mírou vybrali snovou pětkovou cestu Sogno Canadese – neboli kanadský sen.

Sogno Canadese

Sogno Canadese

první délka

první délka

Nikde nikdo a my si užíváme čtyři délky pěkného lezení, ozdobeného ledovou jeskyňkou na každém štandu. A navíc ta panoramata…

vzdušný odlez od štandu v druhé délce

vzdušný odlez od štandu v druhé délce

Po čtyřech délkách led končí a jedeme dolu. Nicméně únava se již začíná projevovat.

pohled ze zhora na nástup

pohled shora na nástup

Kvalitní štandy pro naši bezpečnost...

Kvalitní štandy pro naši bezpečnost…

...kdo se s tím má pořád vrtat?

…kdo se s tím má pořád vrtat?

Přespat jsme se rozhodli opět v teple a zamířili jsme do místního hotelu, kde se na baru scházím místní smetánka – popeláři, silničáři a pod. Barmanka je vcelku hustá baba jejíž němčině moc nerozumím. Nakonec ale bydlíme a sušíme.
Snídaně byla taky fajn a hned jsme vyrazili za posledním lezeckým zážitkem tohoto zájezdu. Nástup stejný jako včera, ale šlapeme rychleji. Pilastro centrale je opět obsazený, ale to nám nevadí a lezeme pouze jednu 60m pětkovou délku vpravo, večer nás totiž čeká ještě 700km domů.

4. den lezení v kuse

4. den lezení v kuse

Pěkné technické lezení po květácích, nicméně už mám opravdu dost a tak zase sedám. Navíc v horní části je výlez přes zmrzlé desky, které se dost lámou. Jednou z nich dostane jistící Míra po hubě, a tak je naštvaný a trochu plive krev. Zlost ale za chvíli přejde a tak si užíváme pozvolný sjezd na lyžích. Na závěr obdivujeme ještě drytoolisty, jak dávají přelezy svých nových cest.

Co na Gutovce natrénuješ, v Dolomitech jako když najdeš

Co na Gutovce natrénuješ, v Dolomitech jako když najdeš.

Výlet to byl velmi vydařený a už se zároveň těším na další – hledají se dobrovolníci 🙂 Všechny obrázky najdete případně v GALERII.
Míra

Díky našemu sponzorovi.

A opět náš sponzor, kterému děkujeme.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 komentáře u Bon Gelati – Dolomity únor 2013

  1. Kleboň napsal:

    Míro…nádhera…………díky za parádní report a fotky k ranní kávě!!! Fakt pecka

  2. Jenda napsal:

    Pěkná dovolená, ….taky bych si něco podobnýho nechal líbit.

  3. Kuba napsal:

    Jojo fakt parada, lediky by urcite staly za navstevu, pekny fotky jako vzdy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *